Jedním z účastníků letošního setkání seniorů Dopravní společnosti Zlín – Otrokovice byl také 64letý automechanik Miroslav Zábojník. V roce 1974 se začal v dopravním podniku učit automechanikem. Zůstal firmě věrný až do svého letošního odchodu do penze.
Pane Zábojníku, jak jste se dostal do zlínského dopravního podniku?
Už v dětském věku jsem se zajímal o motorky a auta a snažil jsem se je i spravovat. Proto jsem si vybral učební obor automechanik. Bylo jej možno absolvovat u zlínského dopravního podniku. Tak jsem se tam začal v roce 1974 učit. Za tři roky jsem byl vyučený a stal jsem se zaměstnancem dopravního podniku na pozici dělníka v údržbě autobusů. Na ranní a odpolední směny. Období dvou let 1979–1981 jsem strávil na vojně.Tam jsem si rozšířil řidičské oprávnění o skupinu D a již v armádě jsem začal jezdit jako řidič autobusu. Potom jsem se do dopravního podniku zase vrátil. Pracoval jsem na tři směny, převážně u velkých oprav autobusů. A víceméně jsem u toho zůstal ve stejné firmě až do letošního odchodu do důchodu. Určitou dobu jsem v dopravním podniku dělal rovněž instruktora odborné praxe učňů. Mám řidičský průkaz na všechno, když bylo potřeba, musel jsem s opravovanými vozidly i jezdit nebo je vozit na stanici technické kontroly. Podílel jsem se samozřejmě s ostatními pracovníky v dílnách i na rekonstrukci historických autobusů, kterými se dnes DSZO může pyšnit před veřejností. Občas s těmito historickým vozidly jezdím jako řidič při slavnostních událostech, jako jsou svatby nebo poutě.
Nikdy jste nepodával výpověď, nikdy jste si nehledal nového zaměstnavatele… Jaká byla práce automechanika v DSZO?
Bavila mě. Ale pokud mám srovnat tuto práci v osmdesátých letech a nyní, je v ní velký rozdíl. Tehdy to byla fyzicky hodně těžká práce. Dnes už je to lehčí, řada věcí se řeší pomocí moderních technologií, v této profesi proběhl výrazný vývoj k lepšímu. Stejné povolání si nakonec vybral i můj syn a dnes už je také zaměstnancem dopravní společnosti. A také jsem měl štěstí na dobrý pracovní kolektiv.
Co byste vzkázal dnešním mladým lidem, kteří se rozhodují o svém budoucím povolání?
Pokud se zajímají o auta, je tohle dobrá práce. Člověk při ní pociťuje i uspokojení a radost, když se něco nepojízdného opraví a znovu to funguje. Býval to dobrý pocit, když jsme věděli, že jsou všechny vozy v pořádku a mohou další den vyjet s cestujícími na linky. A není to jednotvárná práce, jako když člověk dělá celou směnu stejný úkon u výrobní linky. Práce automechanika je mnohem rozmanitější. Potkal jsem ale také řadu mladých lidí, kteří se přihlásili na automechanika, ale kteří k této profesi neměli vztah, které to nebavilo. To je potom ztracený čas. Takovým bych tento obor nedoporučoval.