Jak se měnil v čase název provozovatele trolejbusové dopravy

Ačkoliv sídlo provozovatele trolejbusové dopravy ve Zlíně a Otrokovicích je od zahájení provozu stále na stejném místě, jeho název i majitel se v čase proměňovali. S tím byly spojeny i některé zajímavé příběhy, odrážející víceméně situaci na celém území státu.

Jak jsme poznali již v předcházejících dílech, prvotním žadatelem a posléze držitelem koncese na stavbu a provozování trolejbusové dráhy bylo od roku 1942 město Zlín. Bylo to proto, že se tato cesta zdála být schůdnější ve válečných poměrech, ale v koncesi bylo již předem uvedeno, že ji město Zlín pronajme Zlínské dopravní a. s., založené společně městem Zlín a Baťovým koncernem. Jejím prostřednictvím byla stavba i nákup vozidel financována (v drtivé většině koncernem Baťa) a posléze také provozována.

Bezprostředně po ukončení války byla firma Baťa dána na základě Benešových dekretů do národní správy a spolu s ní také Zlínská dopravní a. s., nově jako koncernová společnost pojmenovaná postupně jako Zlínská dopravní společnost, národní správa, posléze Baťa, národní podnik, trolejbusová dráha ve Zlíně.

V tomto období projevilo o převedení majetku trolejbusové dráhy zájem též město Zlín. Hodlalo převzít akcie Zlínské dopravní a stát se tak majitelem podniku pro městskou dopravu po vzoru jiných měst. Tomu ovšem kladlo tuhý odpor jak vedení trolejbusové dráhy, tak i koncernu. V dopisu, podepsaném celou závodní radou Zlínské dopravní, je snesena dlouhá řada argumentů, proč by začlenění trolejbusové dráhy do koncernu Baťa mělo být zachováno. Z těch nejzajímavějších můžeme uvést velkorysý program na výstavbu nových linek, z nichž většina na území města byla později realizována, z těch mimo město však jen ta do Otrokovic. O linkách do Holešova a Luhačovic se přestalo uvažovat velmi brzy. Dále se zde závodní rada dovolává koncesního ujednání, kterým město pronajalo koncesi na 35 let, velkých finančních prostředků, které byly do zřízení a provozu trolejbusové dráhy firmou Baťa poskytnuty, vzorného vedení a hospodaření a vyvrací se názor – údajně často pronášený, že „město za koncesi nic nedostalo. Služby, které trolejbusová dráha městu a obyvatelstvu koná, jsou daleko cennější, než činila účast města při vymáhání koncese, stavebního povolení, opatřování materiálu, nákup vozidel apod. Podle koncesního protokolu mělo město Zlín dáti na stavbu trolejbusové dráhy příspěvek K 500 tis. Tento příspěvek nebyl splacen. Město Zlín upsalo na akciový kapitál K 250 tis. Jako protihodnota koncese byl také závazek Zlínské dopravní a. s., že trolejbusovou dráhu vybuduje. Z názoru, že někteří činitelé města si hodlají učinit z trolejbusové dráhy zdroj příjmů pro obecní pokladnu, vyplývá (a také se dokumenty dokládá), že provoz za roky 1944 a 1945 je ziskový.

Tomuto sporu, který trval až do roku 1949, učinilo (prozatím) přítrž rozhodnutí Ministerstva průmyslu, podle kterého byl znárodněn majetek Zlínské dopravní včetně koncese, a tak zůstává vše při starém. Zdánlivě. A ne nadlouho.

24. prosince 1948 se mění vyhláškou Ministerstva průmyslu název podniku Baťa na Svit, národní podnik. A hned vzápětí, 29. prosince 1948, se vyhláškou Ministerstva vnitra mění Zlín na Gottwaldov. A trolejbusová dráha? Z té se stává Svit, národní podnik Gottwaldov, trolejbusová dráha.

Nicméně tlak na vyčlenění majetku ze Svitu a převod na město vrcholí v roce 1950. Na prvních místech zápisů z jednání se v seznamu účastníků objevují zástupci KSČ a evidentně je v zájmu stranických orgánů vyhovět. Nic jiného už ani nezbývá – národnímu podniku Svit není povolen nadále předmět činnosti veřejná doprava osob. Státní úřad plánovací sděluje, že může proplatit stavební úvěr na stavbu trati Malenovice – Kvítkovice jen s podmínkou vyčlenění trolejbusové dráhy do komunálního podniku. Zástupci Svitu se ještě radí ve Vítkovických železárnách, kterým se podařilo změnit část pouliční dráhy na závodní dráhu. Mimo jiné tam doporučují: „Argumentujte tím, že na trolejbusové dráze provádíte technické zkoušky pneu. Dále při vytvoření komunálního podniku musí tento vytvořiti aktivní bilanci, což je jako u samostatného při současných podmínkách nemožné.“

Nic naplat, k 1. květnu 1950 vzniká samostatný podnik Trolejbusová dráha, komunální podnik města Gottwaldova. Zatím bez majetku, ten zůstal zatím začleněn do n. p. Svit, aby nebyla ohrožena probíhající stavba trati z Malenovic do Kvítkovic. K převodu majetku došlo až k 1. lednu 1951, kdy došlo také k další změně názvu provozovatele – Dopravní podniky města Gottwaldova, komunální podnik JNV.

Od roku 1953 pak dochází na dlouhé roky k poslední změně názvu: Dopravní podnik města Gottwaldova.

Ke změnám názvu podniku většinou dochází se změnou vlastnických vztahů. Ve Zlíně také v souvislosti se změnou názvu města.

Po změně legislativy byl změněn k 1. lednu 1989 Dopravní podnik města Gottwaldova na státní podnik. Začátkem roku 1990 pak proběhla změna na Dopravní podnik Zlín.

Od roku 1992 probíhala jednání o převodu majetku dopravce ze státu na město. To se stalo k 1. dubnu 1993 a následně došlo krátkodobě k rozdělení činností – správu majetku a řízení provozu obstarávala příspěvková organizace Dopravní podnik Zlín, údržbu vozidel, trakčního vedení a měníren a obchodní činnost zajišťovala na pronajatém majetku společnost TRAS, s. r. o., založená společně městem Zlín a třemi privátními osobami. Toto rozdělení činností bylo však brzy zrušeno a u příspěvkové organizace se soustřeďují k 1. lednu 1994 opět všechny původní činnosti.

Mezitím probíhají poměrně složitá jednání města Zlín a města Otrokovice o převedení podílu majetku Dopravního podniku do Otrokovic. V tu dobu nebyl vyloučen ani rozchod obou měst bez dohody a oddělení otrokovické MHD. Nakonec se dohoda našla a majetkový podíl byl dohodnut v závislosti na objemu dopravních výkonů na území jednotlivých měst na 87 procent Zlín a 13 procent Otrokovice. K 1. lednu 1995 pak byla oběma městy společně založena obchodní společnost Dopravní společnost Zlín – Otrokovice, s. r. o. a pod tímto názvem funguje dodnes.

K jediné změně ve vlastnických poměrech došlo následně v roce 2008 v souvislosti se vznikem samostatné obce Želechovice nad Dřevnicí, která byla do té doby součástí města Zlína. Město si tehdy rozdělilo se Želechovicemi i svůj majetkový podíl – ten činí pro Želechovice přibližně 2,5 procenta.