Jak se dostal trolejbus do Zlína (4. část)

Zahájení provozu trolejbusů ve Zlíně byla významná a očekávaná událost. O jejím ohlasu se pravděpodobně nejvíce dozvíme z nahlédnutí do dobových sdělovacích prostředků, což byly v podstatě pouze lokální noviny a časopisy. Víme, že o zahájení provozu byl pořízen zlínskými filmovými ateliéry i dokumentární film, ten však bohužel nebyl nalezen.

Zlín, časopis spolupracovníků Baťa píše 19. 11. 1943 v titulcích:
Zkušební provoz zahájen – Pravidelná doprava začne ještě před Vánocemi – Nejmodernější vozy v Evropě – Uznání zlínským pracujícím vrstvám
Vedle mylné informace o zahájení pravidelného provozu – ten začal o více než rok později – obsahuje článek řadu zajímavých technických informací o vozidlech i poděkování všem, kteří se o trolejbus zasloužili, s tím, že „trolejbus dává Zlínu poněkud jiný ráz, než měl doposud, a staví jej opět o stupeň výše“. První zkušební velmi pěkný trolejbusový vůz je středem všeobecné pozornosti a „řídí jej osobně Dipl. Ing. W. Pecina, který na základě zkušeností získaných při zkušebních jízdách zařizuje potřebné úpravy“.

Náš kraj, týdeník pro Valašsko, Slovácko a Hanou pak 31. 1. 1944 uvádí:
Dnešek je pátým dnem, co po ulicích Zlína krouží modré vozy trolejbusů. O nový dopravní prostředek je všeobecný zájem, takže je možno právem říci, že město práce je nyní ve znamení trolejbusů, které jsou hovorem dne. Zájem se projevuje mimo jiné čilou frekvencí, a tu nutno zdůraznit, že ve válečné době byla doprava trolejbusy zařízena hlavně z toho důvodu, aby usnadnila přemísťování pracujících z jejich domovů na pracoviště a naopak. Velmi záleží na obyvatelstvu, aby přispělo k splnění této směrnice.

Pro jízdu trolejbusem platila přece jen poněkud odlišná pravidla od přepravy autobusem či vlakem. Časopis Zlín 4. 2. 1944 poučuje:
Každé začátky jsou těžké, především u obecenstva, než si zvykne na dodržování některých nezbytností. Proto se přičiňte, aby zlínská trolejbusová doprava měla svoje počáteční potíže co nejdříve za sebou.
Při čekání na vůz se stavte do dvojstupu asi 10 metrů od staniční tabulky směrem k příjezdu. Řidič zastaví předkem vozu přesně u tabulky. Předními i prostředními dveřmi vystupují lidé. Je-li čelo dvojstupu čekajících 10 m od tabulky, mohou ihned vzadu pohodlně nastupovat v pořadí, v jakém přišli.
Odbavování obecenstva se děje podle systému Peter Witt, to znamená: platí se při nastupování. Z toho důvodu má vůz zadní dveře dvojnásobně široké, aby se umožnilo obecenstvu co nejdříve zaplniti prázdný připravený prostor zadní plošiny. Průvodčí nemá ve stanici prodávat jízdenky, nýbrž snažit se, aby po nastoupení obecenstva dveře co nejdříve uzavřela a dala signál k odjezdu. Teprve nyní prodává jízdenky a dbá o to, aby zadní plošina do příští zastávky se uvolnila pro obecenstvo na příští stanici.

Ano, o průvodčích se hovoří výhradně jako o ženách. Tentýž časopis Zlín pak chválí:
Ve Zlíně máme už týden děvčata v uniformě. Říkáme jim slečny průvodčí anebo průvodkyně a nový trolejbus si bez nich nedovedeme ani představit. Mají nejhezčí uniformy ze všech průvodkyň, jako navzdory pomluvám, že pánské kalhoty ženám nesluší. A dovedou se srdečně usmívat.

A ještě mnoho a mnoho dalšího bychom se mohli v regionálním tisku o počátcích provozu zlínských trolejbusů dočíst. Ačkoliv s přibývajícími zkušenostmi přibývají i kritické tóny, nikdy v budoucnosti se zlínské obecenstvo k trolejbusům nestavělo odmítavě a dá se říci, že trolejbus dodnes patří k městu naprosto samozřejmě.

Na závěr si pro dokreslení přečtěme část článku „Dopravní problémy města Zlína“ z periodika Hlas práce z 12. 12. 1945, který se vypořádává se zavedeným odbavovacím systémem:
Zajímavé však je, že dosud nebyly odstraněny některé dopravní zásady, které mají původ v prušácké mentalitě dřívějšího německého ředitele a které se vůbec neosvědčily. Nastupování a vystupování na zastávkách je mnohem delší než všude jinde, a to ne vinou cestujících, nýbrž nevhodného prodeje jízdenek. Na zastávce u továrny nastupuje do prázdného vozu obyčejně mnoho cestujících. Zadní plošina je za chvíli plná a ostatní musí čekati venku, až jeden po druhém pomalu přejde kolem slečny průvodčí. Co se tím ztratí času!

Zlepšovací návrh doporučuje dát kleštičky i řidiči a dovolit cestujícím s kartičkami nástup i předem.
Inu, změn v organizaci trolejbusové dopravy se odehrálo ještě mnoho a můžeme si o nich vyprávět i v dalších pokračováních.